Nejlepší odpověď
No, myslím, že Diamanda Galas je docela surrealistická … Nejsem si však úplně jistý co myslíte surrealistickou hudbou … mohl bych říci, že vše od avanteguarde Tima Buckleyho po industriální einstürzende neubauten je docela surrealistické, ale možná mi někde uniklo. Můžete mi dát příklad surrealistické hudby, kterou posloucháte?
Odpověď
Tento příběh bude pravděpodobně vypadat trochu divně.
Když jsem byl teenager Byl jsem oddaný (pravděpodobně příliš oddaný) křesťan a moje oblíbená kapela byla The Imperials. Po několik let byl jediným gramofonem, ke kterému jsem měl přístup, ten, který měli moji rodiče v obývacím pokoji, a znovu a znovu jsem hrál jejich album s názvem „Priorita“.
Zároveň jsem byl vášnivým šachistou a strávil nespočet hodin v obývacím pokoji hraním šachů s jedním z mých bratrů nebo sester. Někdy jsem se dokonce mohl bavit celé hodiny hraním šachových her proti sobě. Samozřejmě, když hraji šachy, obvykle bych poslouchal to album Imperials.
Takže, rychle vpřed do moderní doby. Už nemám gramofon nebo dokonce CD přehrávač. Celá moje hudba jsou MP3. Před několika lety (v té době mi bylo 40 až 40 let) se mi dostalo do hlavy, že bych chtěl mít ve své sbírce tu starou hudbu Imperials. Dnes je vše možné zakoupit na iTunes, ale tehdy jsem musel hledat, dokud jsem nenašel někoho online, kdo by dokázal vytrhnout MP3 skladeb ze záznamového alba. Byl jsem tak šťastný, když jsem dostal e-mailem „prioritní“ skladby z alba a okamžitě jsem je zařadil do fronty, abych je poslouchal poprvé za více než 20 let.
Pocity, které ke mně přišly, když začala hrát hudba, byly rozhodně to, co nazýváte „surrealistické“ a docela ohromující, a nemělo to nic společného s křesťanem zpráva určená umělci.
Doslova jsem cítila vůni svého dětského obývacího pokoje. Vůně koberce a dřevěné šachovnice, pocit plastových kousků, myšlenkové vzorce, které přicházejí s hrajícími šachy, se zdálo, že se na mě vlní jako vlna. Pocit, že jsem teenager, sedím v mém obývacím pokoji a hraju šachy bez péče na světě, na mě velmi silně zapůsobil. Doslova jsem byl nucen hrát šachy, přemýšlet o hraní šachů! Bylo to ohromující a docela nádherné. Být ve 40. letech a najednou zažít pocity tak silné, že k nim člověk neměl přístup od dětství, bylo docela příjemné, ale zároveň nějakým způsobem závratné.
Dnes (mám 50 let) teď) Nemám tyto pocity tak silně, když se některá z těchto skladeb objeví, ale stále z toho mám závan.