Nejlepší odpověď
Stříhám si vlasy, když bylo mu jedenáct let. Můj mladší bratr a já jsme se ostříhali ve stejný den, byli jsme tak vyděšení z reakce našich prarodičů, že jsme šli na dovolenou s rodiči den po spáchání skutku, abychom jim umožnili několik týdnů rozhodnout, jak budou reagovat. si byli opravdu nejistí, jestli s námi ještě někdy budou mluvit, ale v následujících týdnech a měsících se nám podařilo jejich obavy zmírnit.
Abychom se vyhnuli pokušení plavat dál, zodpovím řadu otázky, na které se obvykle ptám ohledně svých zkušeností s ostříháním vlasů.
Jaké to bylo mít takové dlouhé vlasy?
Prakticky vzato, bylo obtížné to zvládnout, protože mi vlasy padaly k nohám a trvalo mi věk, aby se umyly i osušily. Pak nastal problém s tím, aby mi matka každé ráno svázala turban. tohle, nejdřív by mi musela plisovat vlasy, které by pak svázala do velkého uzlu a zakryla to turbanem.
Posledních dvanáct měsíců nošení turbanu bylo par obzvláště trapné, jak začala puberta a já jsem si neuvěřitelně uvědomoval, že jsem tak odlišný od svých spolužáků.
Proč jste se ostříhali, když jste to udělali?
Po celé měsíce jsem trávil cestu domů z škola si stěžovala matce na to, jak těžké mi bylo jít do školy v Londýně a nosit turban. Musím se přiznat, že jak čas plynul, trochu jsem zveličoval povahu obtíží, se kterými jsem se setkal, protože jsem se tak zoufale snažil ostříhat vlasy.
Jeden z mých nejbližších rodinných přátel byl prvním z naší skupiny ostříhat si vlasy o dva roky dříve a jeho důvěra se změnila, když už neměl na sobě turban. Chtěl jsem být více jako on. Trochu jsem si uvědomil, že mnoho mých nejistot pramení z řady dalších problémů se mnou samotných, ale v tu chvíli se mi podařilo přesvědčit sám sebe, že všechny mé problémy vznikly z nošení turbanu. = „8adeab3753“> Jaké to bylo, nechat si poprvé ostříhat vlasy?
Divné by bylo podhodnocení. Stále si pamatuji, jak mi kadeřník ostříhal dlouhé zámky. Kupodivu má máma stále hodně vlasů. Prvních pár let vypadaly moje nově ostříhané vlasy jako hrozná paruka!
Jak jste promluvili se svými prarodiči, aby přijali vaše rozhodnutí?
Největší obavou mých prarodičů bylo, že když si s bratrem ostříháme vlasy, ztratíme kontakt s naší sikhskou kulturou a budeme příliš poangličtěni. Abychom tomuto argumentu čelili, moji rodiče slíbili, že navštívíme naše místní Gurdwara na týdenní bázi.
Stalo se to na krátkou dobu, ale nakonec jsme se vrátili k naší pravidelné rutině, kdy jsme naši Gurdwaru navštívili pouze jednou za modrého měsíce. Jedním z nejpříjemnějších okamžiků mého života bylo návštěva Gurdwary za velkou veřejnou funkcí s mými ostříhanými vlasy vůbec poprvé. Každý zíral na nás dva, starší v naší komunitě nám věnovali špinavé pohledy, ale vzájemný vztah nám pomohl překonat tu pověstnou bouři.
Litujete, že jste se ostříhali?
Ne; ve skutečnosti bych si přál, abych to udělal dříve. Já “ jsem ateista Když jsem agnostik, dodržování pravidel náboženství, kterým jsem nevěřil, by nedávalo smysl. Stále mám nesmírnou náklonnost k lidem a kultuře obklopující mé náboženství, ale zajímám se o to více z kulturní perspektivy než z náboženské.
Pokud máte další dotazy, na které byste chtěli odpovědět, zanechte prosím níže komentář a já na tuto konkrétní otázku přidám odpověď.
Odpovědět
Nikdy jsem ten čin neudělal.
Učení mé matky, jemná ruka mého otce, moje skromná výchova a vynikat ve studiu a sportu mě vždy vedly do „reflektoru“. V době, kdy mi bylo 14, jsem žil ve 4 různých zemích. Téměř vždy, ve své třídě téměř žádné sikhské dítě. Můj táta se vždy podílel na mém životě, něco jako poznání pocitu osamělosti a touhy mít kolegy sikhského přítele.
První den v nové škole byl vždy nejtěžší den. Bullies of the class and his friends kroužící, výhružné oční kontakty, házení papírových koulí, někteří sklouznutí, někteří otevřeně žádají o pár mincí v mé kapse. Někde během přestávky vypukne boj. Dostal jsem bití, někdy ano. Hranice by se ale nakreslila hned první den. Za pár dní to bude známý fakt. „Dítě v turbanu se brání“. Asi o měsíc později bude také známo, kdo vede balíček ve studiích. Instinkt hrát hokej byl podle mě vrozený. Přišlo mi to velmi snadno. Asi za 3 měsíce jsem slavný „kluk s turbanem“.
Až na to, že jsem vstoupil do jiné školy v jiné zemi, kde jsem se setkal se svým zápasem. Nikdy jsem ho nemohl porazit. Bojoval jiným stylem. Má to v sobě, což jsem se nikdy nemohl naučit. Řekl jsem mu to mnohokrát a seděl mezi příslušnými rodinami a přáteli. „Kdybys byla dívka Quadrat, oženil bych se s tebou.“
Ve třídě byl vždy první. Qudratullah byl a zůstává nejskvělejší lidskou bytostí, mým přítelem na celý život. Cítím také jeho vítězství, úspěchy v jeho životě. Jako byste se cítili, když je váš bratr vybrán, aby reprezentoval svou zemi na olympijských hrách.
Je jistým druhem hrdosti, kterou obdrží, když je pozván na lékařské konference. V jednom z posledních úvodních projevů zmínil: „Můj bratr různých rodičů, můj nejlepší a jediný přítel od dětství, ten blázen neví, kolik má rukou tam, kde jsem já. Je to kvůli němu „Je to jen jeden strašlivý poražený. Musíte spát s otevřeným okem. Ale on je ten, bez váhání moje rodina zavolá z Pákistánu o pomoc. Ulehčí to. Do prdele bastard, stále zůstává tyran. Ale pak je to můj bratr.
Když jste prošli různými životními obtížemi. Uvědomění si, že váš nejhorší nepřítel je hrdý na to, že jste jeho nepřítelem. Přijímám to jako kompliment.
Jak velkou roli pro mě hrál můj Turban, abych zůstal na přímé a úzké cestě v mém životě?
Všechno.