Nejlepší odpověď
Koncepčně je to stejné. Jen vektor.
Datová struktura za ní se liší. Být řídký znamená, že nebude výslovně obsahovat každou souřadnici. Vysvětlím to.
Zvažte rozměrový vektor reklamy u \ v I \! R ^ d, u = (u\_1, …, u\_d),
Někdy víte, že vaše vektor bude mít hodně hodnoty u\_i = 0. Pak můžete chtít, aby se zabránilo plýtvání pamětí, ukládat hodnoty, které nejsou 0, a poté považovat další hodnoty za nulové. To je nesmírně užitečné, když se používá one-hot .
Řídký vektor je obvykle reprezentován n-ticí (id, hodnota) jako například: u\_i = hodnoty [j] pokud id [j] = i; u\_i = 0 jinak (pokud i není v id)
Z pohledu dev vektor z hustého vektoru je jako dělat:
sparse\_vec = {“id”: [], “values”: []}
d = len(dense\_vec)
for i in range(0, d):
if d[i] != 0:
sparse\_vec["id"].append(i)
sparse\_vec["values"].append(d[i])
A například bude reprezentován hustý vektor (1, 2, 0, 0, 5, 0, 9, 0, 0) jako {(0,1,4,6), (1, 2, 5, 9)}
pltrdy
Odpověď
Vektor odkazuje na jakákoli fyzická veličina, která má velikost a směr. Kromě toho by se měl řídit zákonem sčítání vektorů.
Příklad: síla, rychlost, posunutí, moment momentu, zrychlení, elektrifikace atd.
Polohový vektor je také vektorem který lokalizuje polohu částice vzhledem k počátku referenčního rámce. Označuje se \ vec {r} = x \ hat {i} + y \ hat {j} + z \ hat {k}.
Kde \ hat {i}, \, \ hat { j} a \ hat {k} jsou jednotkový vektor podél os x, \, y a z. A (x, \, y, \, z) jsou souřadnice polohy částice w.r.t od počátku refrenčního rámce.