Nejlepší odpověď
„Comfortfully Numb“ je píseň slavné britské progresivní rockové kapely Pink Floyd odtud jedenácté studiové album „THE WALL“ vydané v roce 1979. Píseň je uvedena v seznamu „THE 500 GREATEST SONGS OF ALL TIME“ časopisu rolling stone a je určitě jednou z těch písní, které změnily mé vnímání hudby.
První disk alba přináší příběh fiktivní postavy PINK, proč byl nucen kolem sebe postavit metaforickou zeď, aby se skryl před bolestivou společností a drsnou realitou svého života.
Počáteční skladby jako „Another Brick In the Wall“ a „Happiest Days of our lives“ nám vysvětlují, že Pink touží po otci, jako je postava, kterého ztratil ve světové válce, když byl ještě kojencem. Ve škole bojuje a frustrovaní učitelé ho často bijí a nutí ho omezovat jeho umělecké kvality. Všechny tyto instance jsou krásně označovány jako první cihly ve zdi. Další písně „Matka“ a „Mladý chtíč“ podávají krátký charakter jeho přehnaně ochranné matky, která se neustále bojí o svého syna a nechá ho vyšetřit lékaři a svázat ho v ulitě. Později se ožení s ženou, kterou miloval a slíbil, že u ní zůstane navždy. Ale když je na turné, podvádí ho s jiným mužem.
Závěr končí skladbou „Goodbye cruel world“, kde přiznává, že už nic nepotřebuje. Zničí mu pokoj, usekne mu vlasy a posadí se na židli s obrazy jeho minulosti, které zastíní jeho myšlenky. Zeď je nyní kompletní.
Druhý disk začíná skladbou „Hey You“, což je podle mého názoru jeho první pokus o proražení zdi. Hledá někoho za zdí, aby mu pomohl natáhnout ruku. Jeho myšlenky mu připadají jako červi, kteří mu jedí mozkem, když se dívá na zeď, o které připouští, že je příliš velká. V několika příštích písních „Is There Anybody Out There“ a „Nobody`s Home“ můžeme slyšet jeho řev duše a hledání někoho, kdo by mu ukázal světlo, cestu, kterou může následovat.
A pak začíná „Pohodlně ochromený“ prvním řádkem jako „Ahoj, je tam někdo?“ Jako malý paprsek naděje, který se okamžitě snažil vnést do jeho mysli klid. Hlas (s největší pravděpodobností lékař) ho požádá, aby vysvětlil, co se děje, a ujišťuje ho, že může zmírnit bolest. Růžové myšlenky mu však nejsou jasné jako kouř blednoucí lodi na obzoru nebo vlny ve vodě, které se neustále pohybují, ale nevytvářejí dostatečně silný hluk, aby prorazily. Pink přiznává, že se zhroutil, stejně jako většina z nás, prochází pohyby každodenního života. Dítě, které slíbilo, že se neskloní, které snilo ve velkém, bylo zabito útrapami světa, který zavřel oči před lidskými emocemi.
Lékař mu podá injekci, která ho neuzdraví ale dává mu dostatek energie, aby mohl pokračovat v show. Pinkova duše je nyní uvězněna ve zdi a on zapomněl na tento život falešné víry a bezpečí a dokonale uvádí, že se pohodlně otupil.
V pozdějších stopách je ukázáno, jak je růžová postavena před soud za to, že je člověk, a jak rozbíjí zeď.
Pohodlně otupělý odráží stav mysli, který jsme všichni zažili v určitém okamžiku. Někdo to tam bojuje celý život, někdo to přijme a hodí se jen s kostkami. Nejlepší na této písni je, že vám dá mír. Pocit, že v této válce nejste sami a že musíte dál bojovat. Nutí vás přijmout vaše problémy, což pak vede k cestám, ze kterých se můžete posunout vpřed.
POZNÁMKA: Pink Floyd jako skupina nikdy nepropagovala jedinou skladbu. Vždy propagovali alba. Pro porozumění písni je tedy důležité pochopit kontext samotného alba.
Odpověď
Tato píseň funguje na mnoha úrovních, poskytuje lidem široké emoce a zajímavé podrobnosti, aby si mohli vytvořit vlastní interpretaci.
Ať už si kapela v té době myslela cokoli, na začátku 80. let píseň rezonovala u mnoha lidí jako vzpomínka na vyladění, ztrátu snů a vzdálení se. Roky předtím napsal Roger Waters podobné texty pro Time o mladém (ish) muži, kterému „chyběla startovací zbraň“, uvědomil si o deset let později že jeho život nepředstavoval nic jiného, než stárl. Pohodlně otupělý je temnější, o ústupu do fantazie, uzavření světa před nevysvětlitelným traumatem nebo bolestí, klid, že už se o svět nestará.
Lidé chápou, že doslovný příběh je o nemoci, duševní nemoci nebo užívání drog, slova jsou v tomto ohledu docela zřejmá. Proč by se ale někdo staral o někoho jiného 35letého drogového problému (kromě snad na účet těch úžasných kytarových sól)? Pokud jste fanouškem, možná vás zajímá, na kterých drogách vaše kapela je.Ale jako posluchači, ti, kteří přijali hudbu jako svou osobní hymnu a volbu přátel a stylu oblékání, to lidé považovali za metaforu pro svůj vlastní stav, deziluzi, kterou mnoho mladých, vášnivých a kreativních lidí a vyděděnců muselo Reaganova éra v USA a velmi podobné Margaret Thatcherové let ve Velké Británii a společenské změny, které doprovázely jejich nástup k moci. Po idealistických šedesátých a shovívavých sedmdesátých letech a drtivých zklamáních z Watergate, Vietnamu, AIDS, recesí lidé pověsili květinové šaty a disco kalhoty za obleky a plavili se do práce. Politici, školy, rodiče nyní chválili šetrnost a produktivitu, vytváření pracovních míst, boj s nebezpečnými ideologiemi a sociální lezení jako cíle – nerozšiřování mysli, změna světa, mír a láska. Mladí lidé v této době prošli pohodlným otupěním, ustoupili do vnitřního světa a užívali si krásy, kterou tam našli.
Síla písně je krásou vzdáleného světa. Zpěv Davida Gilmoura o tom, že má horečku, nebýt „kým jsem“, vnější svět jen „prochází vlnami“, rty lidí se pohybují, aniž by slyšeli, co říkají, zní jako velmi pěkný svět. Na rozdíl od drsného hněvu punku je další reakcí, že kytarové sólo vůbec není otupělé, žádné tiché zoufalství, je to svůdné a vášnivé místo.