Nejlepší odpověď
Historie hadísů mezi šíity
Některé příklady šíitského odporu proti zákonu zákazu hadísů
Abu Dharr za vlády Omara a Othmana podnikli pouť do Hajj. Seděl poblíž Středního kamene (Jamaratul-Wosta připomínající Satana a kde poutníci házeli kameny) v Meně. Poutníci, kteří ho znali a jeho postavení, kroužili kolem něj a kladli své náboženské otázky. Najednou jeden z vládních agentů najednou stál nad jeho hlavou a řekl: „Neměl jsi zakázáno vydat jakýkoli rozsudek?“
Abu Dharr se na něj podíval a řekl: „Jsi jmenován do sledujte mě? Pokud sem vložíte svůj meč (ukazující na zadní část krku), abyste mi sťali hlavu, protože vyprávím hadísy, zatímco byste mi uťali hlavu, kdybych mohl vyprávět dalšího hadísa od proroka, určitě bych Učiň tak.“ 1
Po jeho popravě a před mučednictvím Roshayd zvolal na své příbuzné: „Přestaň plakat! Přineste raději pero a kousek papíru, abych vám vyprávěl, co já učil se od svého učitele; imáma Aliho (jako). “ 2
Ibn Ziad dal Maythama na kříž umřít. Z vrcholu kříže řekl: „Ó lidi! Kdokoli si přeje vyslechnout tajné znalosti od Ali Ibn Abi Taleba (měl by mě poslouchat).“ V důsledku toho si Ibn Ziad vytáhl jazyk z krku. 3
První a nejkompletnější kniha hadísů v islámu
Pozdní Kolayni je jeho Isnad ze Sulaim Ibn Qais Al Hilali vyprávěl hadísy o kompilaci této knihy. Kvůli významu hadísů budu citovat celý hadís.
Sulaim řekl: „Řekl jsem imámovi Ali, že jsem slyšel prorockého hadísa od Salmana, Abu thara a Meqdada ohledně interpretace Koránu, které jsou odlišné od toho, co lidé vyprávějí. Také jsem od vás slyšel, že potvrzujete jejich vyprávění a věříte, že vyprávění lidí jsou nesprávná. Věříte tomu, že lidé úmyslně lžou Proroka a interpretovali Korán na základě svých sebepředpokladů?
Imám Ali ke mně přistoupil a řekl: „Položili jste otázku, ujistěte se, že odpovědi rozumíte. Ve skutečnosti to, k čemu mají lidé přístup, zahrnuje správné a špatné, pravdu a lži, zrušení a zrušení, obecné a konkrétní, ustálené a nejednoznačné a to, co je slyšeno a co se předpokládá.
I za života svatého Proroku, lidé mu přisuzovali falešná prohlášení, a to natolik, že sám vstal a oslovil lidi: „Ó lidi, ti, kdo mi připisují falešná prohlášení, zajišťují jeho příbytek v pekle.“ Poté mu lidé po jeho smrti přisuzovali falešná prohlášení. Ať už jste (lidé) dostali jakékoli tradice, pocházejí ze čtyř kategorií (vypravěčů). Pátá kategorie neexistuje.
První je pokrytec, který se vydává za věřícího a ve skutečnosti je hanbou muslima. Úmyslné přisuzování falešných výroků Prorokovi se nepovažuje za hřích, ani mu toto přičítání nevadí. Kdyby lidé vůbec věděli, jak je falešný a pokrytecký, nikdy by od něj nepřijali ani slovo, ani by nepotvrdili jeho výroky. Byl to tento typ muže, o kterém lidé začali říkat: „To je ten, kdo byl poctěn společností Proroka a kdo Proroka skutečně viděl a slyšel.“
Lidé od něj přijímali tradice aniž by znal jeho pověření. Alláh Všemohoucí řekl svému Prorokovi o pokrytcích vše, co mělo být řečeno, a podrobně popisuje všechny charakteristiky, které měly být podrobně popsány. Alláh Všemohoucí, že tak,
وإذا رأيتهم تعجبك أجسامهم وإن يقولوا تسمع لقولهم كأنهم خشب۞ مسندة يحسبون كل صيحة عليهم هم العدو فاحذرهم قاتلهم الله أنى يؤفكون
„Když je uvidíte, žasnete nad jejich osobnostmi; a pokud mluví, nasloucháte jejich řeči.“ (63: 4)
Takoví lidé tam zůstali i po Prorokovi. Potom se přiblížili k vůdcům (vládcům), kteří prostřednictvím svých výmyslů, lží a pomluv pomýlili a pozvali lidi k pekelnému ohni. Vláda té doby jim byla svěřena velkými pracemi, a byli tak vnuceni lidem a jejich vládci prostřednictvím nich využívali situaci.Kromě těch pár, které Alláh zachránil, byli obyčejní lidé vždy se svými vládci a se svými pozemskými věcmi na světě. To vše je popis jedné ze všech kategorií.
Druhá je kategorie člověka, který ve skutečnosti něco slyšel od Proroka, ale nebyl schopen si ho uchovat ve své mysli a spadl do pochybovat. Nikdy úmyslně nelhal, ale začal mluvit, cvičit a propagovat to, co si pamatoval nesprávně a útržkovitě, a zároveň tvrdil, že „slyšel jsem, jak to Prorok říká.“ Pokud by muslimská komunita věděla, že se mýlí, nikdy by nepřijala jeho slova. A kdyby ten člověk věděl, že se mýlí, sám by odmítl jeho vlastní verzi.
Třetí kategorie je v osobě, která slyšela Proroka, jak něco nařizuje, ale Prorok později zakázal totéž. Muž zná první, ale neví o druhé. Nebo ten muž slyšel, jak Prorok něco zakazuje, ale poté to Prorok učinil přípustným. Muž zná první, ale nezná druhé.
Muž tedy věděl o zrušených (jako-Sunna), ale nevěděl o jejich zrušení. Kdyby si byl vědom, že to bylo zrušeno, sám by stáhl svou vlastní vyprávěnou tradici. Pokud by muslimové věděli, že Prorok zrušil to, co ten muž měl (v pravomoci Proroka), sami by jeho verzi odmítli.
Čtvrtá a poslední je kategorie osoba, která nikdy nepřisuzovala falešná prohlášení Prorokovi a která nenáviděla falešná prohlášení kvůli svému strachu z Alláha a úctě k Prorokovi. Z toho, co slyšel od Proroka, nikdy na nic nezapomene. Vždy vypráví přesně to, co slyšel od Proroka, aniž by k tomu něco přidal nebo od něj odečetl. Ví, co nahrazuje, a také to, co bylo nahrazeno. Proto jedná podle toho, co nahrazuje, a ponechává stranou nahrazené.
Prorokovy příkazy jsou skutečně také jako verše Koránu, které se skládají z nahrazeného a nahrazeného (obecné a konkrétní) přesný (Muhkam) a dvojznačný a vícevýznamový (Mutashabih). Stejně jako korán měla i prorocká znění dva aspekty, a to obecný a specifický. Jak řekl sám Všemohoucí Alláh;
مَا أَفَاءَ اللَّهُ عَلَىٰ رَسُولِهِ مِنْ أَهْلِ الْقُرَىٰ فَلِلَّهِ وَلِلِ َِّسَُ َ والمساكين وابن السبيل كي لا يكون دولة بين الأغنياء منكم وما آتاكم الرسول فخذوه وما نهاكم عنه فانتهوا واتقوا الله إن الله شديد العقاب
„A cokoli vám apoštol dá, přijmete to a ze všeho, čemu zabrání, budete pryč (od toho).“ (59: 7)
Tedy ten, kdo si toho všeho (komplikací) nebyl vědom, by pochyboval a nepochopil, co Alláh a jeho posel přesně znamenali. Nebylo vůbec skutečností, že všichni společníci proroka měli schopnost buď se zeptat Proroka na otázku, nebo porozumět jeho odpovědím.
Byli někteří, kdo Prorokovi kladli otázky, ale mohli nerozumím jeho odpovědi. Byli také další, kteří se Svatého proroka zeptali, ale jeho odpovědi nerozuměli, dokud se jim nelíbilo, že někteří beduíni nebo poutníci přijdou a zeptají se Proroka na několik otázek, aby měli šanci být osvíceni Prorokovým Odpověď.
Opravdu jsem byl osobou, která měla přístup k Prorokovi (alespoň) jednou každý den a jednou každou noc, když jsem s ním býval sám. Při takových příležitostech jsem měl tu čest promluvte si s ním o jakémkoli předmětu, kterému inklinoval. Společníci Proroka věděli, že Prorokovi nikomu jinému neprokázal takové privilegium (blízkost), jaké měl pro mě. Mnohokrát jsem byl u svého dům a prorok za mnou chodili a tohle byla jeho obvyklá praxe.
Když jsem měl vstoupit do kterékoli jeho (prorocké) místnosti, abych ho viděl, zvykol kvůli tomu vyklidit místnost soukromí se mnou. Při uvolňování pokoje nebyli ušetřeni ani jeho manželky a kromě mě by s ním nikdo nebyl. Ale když měl Prorok příležitost navštívit můj dům na soukromé konferenci, nevyloučil z jeho konference Fatimu (moji manželku) a některého z mých synů (a.s.). Při takových příležitostech odpovídal na mé dotazy a když jsem vyčerpal své dotazy a zůstal jsem zticha, sám by zahájil další diskuse.
Nikdy nebyl žádný případ zjevení kteréhokoli z veršů Koránu , kterou mi Prorok nerecitoval a nenadiktoval a kterou jsem si sám nenapsal.Dále nikdy neexistovalo zjevení, o kterém by mě Prorok seznámil se základním významem, s jeho úplným objasněním, s verši, které byly abrogativní, as verši, které byly zrušeny, s verši jasnými a nejednoznačnými a s verši obecnými a konkrétní.
A pak se Prorok modlil k Alláhovi, aby mi věnoval jeho skutečné porozumění a jeho neutuchající paměť. Od té doby, co se za mě Prorok modlil, jsem nikdy nezapomněl na jediný verš z Alláhovy knihy, ani jsem nezapomněl na znalosti, které mi Prorok sdělil a které jsem si vzal svou vlastní rukou.
Nic z toho, co bylo zjeveno Prorokovi, zákonným a nezákonným; nic z božských imperativů a zákazů, nic z toho, co bylo a co bude, a nic z knih, které byly dříve odhaleny některému z Proroků ohledně božské poslušnosti a neposlušnosti, mě Prorok ušetřil, když mě učil. Plně jsem to pochopil a nezapomněl na to ani slovo.
Potom mi Prorok položil ruku na hruď a modlil se k Alláhovi, aby naplnil mé srdce vědomostmi a porozuměním, moudrostí a osvícením. Potom jsem se zeptal: Ó Proroku Alláhově, ať jsou moji rodiče pro tebe obětováni! Od té doby, co ses za mě modlil, na nic jsem nikdy nezapomněl. Nezapomněl jsem ani na to, co jsem si nevšiml. Po tom všem se stále bojíte toho, že jsem zapomněl? “Když to Prorok uslyšel, odpověděl:„ Ne, nikdy se nebojím, že jsi zapomnětlivý nebo ignorantský. “ 4
Kniha Al-Jame „a v rukou imámů
Pozdní Al-Kolayni ve svém Isnadovi od Abana vyprávěl „Muž se zeptal imáma Sajjada na význam„ věci “, protože někdo do své vůle napsal, že něco z jeho bohatství by měl být někomu dán. Imám odpověděl: „Věc“ v knize Ali (tj. Al-Jame „a) znamená 1/6 bohatství.“ 5
Najashi; významný šíitský odborník na biografii vypravěčů (zemřel v roce 450 n.l.), citovaný Muhammadem Ibn Azaferem Al-Sayrafim: Hakam Ibn Oyaynah (jeden ze Zaidisů) a navštívil jsem imáma Baqira (a.s.). Hakam se ptal imáma (a.s.) a imám (a.s.) mu čestně 6 odpovídal, dokud se v otázce neshodnou. Imám Baqir (a.s.) požádal svého syna, aby přinesl knihu svého dědečka. Jeho syn přinesl obrovskou rapovanou knihu.
Imám (a.s.) ukázal v knize odpověď a řekl: Tato kniha je diktována Prorokem (S) a je napsána Imámem Ali (a.s.). Ó Aba Muhammad (Hakam)! Vy a Salama a Abul Meqdam můžete jít, kamkoli chcete, ale Alláhem! Spolehlivé znalosti nikdy nenajdete, leda s těmi, v jejichž domě Gabriel sestoupil. „ 7
Hammad Al-Saegh řekl:„ Já slyšel od Mofadhala Ibna Omara, který řekl: Byl jsem s imámem Sadiqem (as) a zeptal jsem se ho na nějakou otázku, že do místnosti vstoupil Abul-Hasan Musa (imám Kadhem). Imám Sadiq (a.s.) řekl: Byli byste rádi, kdybyste viděli toho, kdo bude vlastnit knihu Ali (a.s.) ?! Byl bych poctěn? Odpověděl jsem. The Imam Said: This (Imam Kadhem) is the owner of the book of Ali (as) after me. „ 8
Soma“ Řekl jsem: Zeptal jsem se imáma Kadhema (jako): Je něco, co říkáte z Knihy Alláha a Sunny proroka (S), nebo je to také váš názor? Imám (a.s.) odpověděl: „Ne, ať řekneme cokoli, z Knihy Alláha a Sunny proroka (a.s.).“ 9
1. Bukhari ve svém Isnad od Abi-Johayfa vyprávěl: Řekl jsem Ali: Je s tebou nějaká kniha? Odpověděl: Ne, s výjimkou Alláhovy knihy, porozumění, že muslim je povolen a co je na této Sahifě (kniha nebo papír). Řekl jsem, co je na této Sahifě? Odpověděl: odčinění vraždy (pravidla týkající se) osvobozování zajatců a že muslim nebude zabit pro Kafira. “ 10
2. Bukhari od Ibrahima Al-Taymiho od svého otce od imáma Aliho (as) vyprávěl: „Není u nás nic, kromě Knihy Alláha a této Sahify od Proroka (ve kterém je): Madina je posvátná mezi A „er a tak a tak.“ 11
3. Bukhari se stejným Isnadem vyprávěl: Ali pro nás přednesl kázání a řekl: Nemáme žádnou knihu ke čtení, kromě Knihy Alláhovy a toho, co je v této Sahifě, kde jsou (odčinění) ran a (počet) zubů velblouda (pro Kaffarah) a poloměr posvátné oblasti Madiny je to, co je mezi A „ir a tak a tak.“ 12
Ibn Hajar (zemřel v roce 852 AH) ve vysvětlení první Hadith řekl: „Sahifa Ali (as) zahrnoval vše, co Ahadith Proroka, i když každý vypravěč vyprávěl jednu jeho část.Důvodem je, že buď vypravěč měl obavy pouze z části, kterou vyprávěl, nebo na zbytek zapomněl, nebo vypravěč nevěděl o zbytku Sahify. Je nicméně zřejmé, že vypravěči necitovali skutečná slova Sahifa, takže jejich znění je zcela odlišné. „ 13
Kromě Al-Jame “ a byli tu další společníci, kteří nepředložili své knihy tehdejší vládě. Bohužel však byla většina těchto knih v průběhu historie zničena nebo zvrácena. Například Ibrahim známý jako Abu-Rafe „byl mast, kterou propustil Prorok (S). Za vlády imáma Aliho (as) byl jmenován jeho pokladníkem. Abu-Rafe“ sestavil knihu o doporučených zákonech, stanovách a rozsudky. 14
Bohužel nemáme přístup k jeho knize, pokud skrze něho Ahadith nevyprávěl od imáma Aliho (jako) nebo Prorok (S). Většina dostupných Ahadithů má ctnosti Ahlul-Bayta (as).
Jednou z nejstarších knih Hadithů, které jsou dnes naštěstí obecně dostupné, je kniha of Solaim Ibn Qais Al-Hilali publikoval jako „Asrar Ale Muhammad (Tajemství rodiny Mohameda (S)).
Solaim byl jedním z významných společníků imáma Aliho, imáma Hasana, imáma Husaina, a imám Sajjad (mír s nimi). To je vyprávěn z Imam Sadiq (as):
من لم يكن عنده من شيعتنا و محبينا کتاب سليم بن قيس الهلالي فليس عنده من امرنا شيء و لا يعلم من اسبابنا شيء و هو ابجد الشيعة و هو سر من اسرار آل محمد.
„Kdokoli z našich následovníků a milenců nemá knihu Solaim Ibn Qays Al-Hilali, nemá o nás žádné znalosti a neví nic (o příčinách) našich záležitostí. Jsou to šíitské abecedy a je to tajemství z tajemství Rodiny Muhammada (S). “
Ve své knize Solaim vyprávěl některé hadísy od imáma Aliho (as), Salmana, Abu Dharr a Miqdad (ať je s nimi Alláh potěšen). Šíitští učenci se jednomyslně shodují na vysokém postavení a na Solaimovi a jeho ctnostech. Existuje však odborná debata o autentičnosti této knihy, protože obsahuje některé zjevné zvrácenosti. Například počet imámů (a.s.) podle této knihy se zdá být třináct imámů!
Podle mého názoru nejde o první knihu, která obsahuje některé zvrácenosti. Jak si ukážeme v následujících lekcích, Al-Kaafi; nejlepší šíitská kniha Hadith také není tak zvrácená. Spravedlivý úsudek o knize Solaim je to, co tvrdil pozdní šejk Mofid na konci své knihy Tas-Hihul-E „teqad“ (Oprava víry): „Tato kniha (knihy Solaim v současné verzi) není spolehlivé, protože v něm došlo ke zvrácenosti a podvodu. Je tedy nezbytné, aby věřící nepřijali vše, co je v této knize napsáno. Musí se odkazovat na učence, aby pro ně rozlišili správné od nesprávných vyprávění. “ 15
Další starodávnou knihou Hadith je Al-Sahifa Al-Sajjadiyah přeložená do angličtiny jako „Žalmy islámu. Al-Sahifa Al-Sajjadiyah je dědictví imáma Sajjad (jako). Jeho současná verze se skládá z padesáti čtyř žádostí. Původní výtisk knihy byl více než ten současný a vždy byl uchováván u imámů (jako). Tento výtisk byl diktován Imám Sadiq (as) pro Motawakkil Ibn Haroun. „Smlouvy o právech“ (Resaltul-Hoqouq) je další kniha imáma Sajjada (as), která je dnes k dispozici.
Čtyři stovky původů (Al-Osoulul-Arba „a Me“ ah)
Čas Abbasid byl zlatým věkem šíření hadísů, ale opět ne pro stoupence Ahlul-Bayta (as). Následující příklady vysvětlují silný tlak na šíitské duri ng Omayyad a Abbasid dynastie.
1. Abu-Khalid Shinoola řekl: Řekl jsem imámu Jawadovi (jako): „Kéž bych za vás byl obětován! Naši učitelé vyprávěli nějaké hadísy od imáma Baqira (jako) a imáma Sadiqa (jako). Kvůli severu Taqiyyah ( Ochrana) ve své době skrývali své knihy a nikdy z nich nic nevyprávěli, dokud nezemřeli. Dnes jsme se dostali k jejich knihám. Dovolíte nám citovat z jejich knih? Imám odpověděl: Můžete citovat z jejich knih, protože jsou autentické . “ 16
2. Příběh zničení knih Muhammada Ibn Abi Omaira je ještě bolestivější. Muhammad Ibn Abi Omair (Ziad) byl významným studentem imáma Kazena a imáma Redhy (a.s.). Sunnitští učenci si dokonce užívali vysokého respektu.Muhammad byl uvězněn za vlády Harouna Al-Rashida (pátého abbásovského krále) a byl mučen téměř k smrti.
Za vlády Ma „Moun (syna Harouna)“ byl znovu uvězněn na čtyři roky let. Během jeho uvěznění skryla jeho dcera v podkroví jejího domu knihy svého otce. Když byl otec propuštěn, navštěvoval knihy. Bohužel všechny jeho knihy Hadith byly zničeny deštěm. 17 Od té doby Ibn Abi Omair vyprávěl o svém Ahadithovi zpaměti.
Je to kvůli výše uvedená událost, kterou pro něj šíitští učenci otevřeli, zvláštní kategorii a podobné vypravěče nazvané „Členové jednomyslnosti“ (As-Habul-Ejma). Považují Ahadith členů jednomyslnosti jako autentické, i když neuvedli jméno vypravěče, který vyprávějí z 18 .
Navzdory všem obtížím, kterým čelili šíitští vypravěči, sestavili řadu knih Haditha. Pozdní Najashi, slavný šíitský odborník na biografii vypravěčů (zemřel v AH), ve své knize „Rejal Al-Najashi“ jmenoval asi 1 200 šíitských vypravěčů, kteří Podobně zesnulý šejk Al-Horr Al- “Ameli tvrdil, že počet knih Hadithu sestavený studenty imámů (as) podle jeho počítání eeds 6600 books.
Ze všech Hadithových knih si studenti Imams (a.s.) vybrali 400 knih známých jako Al-Osoulul-Arba „a Me“ ah “(čtyři stovky původů). Zesnulý šejk Mofid (zemřel v roce 413 AH) potvrdil: „Od doby imáma Aliho (as) do doby imáma Al-Askariho (as) jejich studenti sestavili čtyři sta originálních knih 19 .
Tyto knihy obsahovaly Ahadith, které vypravěči vyprávěli přímo od imámů (jako). čtyři sta původů byly mezi hlavními zdroji pro kompilaci dalších knih Hadithů, jak Al-Kaafi sestavil Al-Kolayni zemřel v roce (328 nebo 329 AH) a „Man La Yahzor“ sestavil Al-Sheikh Al-Sadouq (zemřel v 381 AH).
URL
Setkání 4: Historie hadísů mezi šíity
Odpověď
MOC objasňuje, že jedinou Hadísem k udržení je Korán.
Súra 10 – Jonah (Younus) يونس
Každé vypočítané a božsky navržené písmeno
15. Když jsou naše zjevení přednesena oni, ti, kteří neočekávají, že se s námi setkají, říkají: „Přineste Korán * kromě tohoto, nebo ho změňte!“ Řekněte: „Nemohu to změnit na mém vlastní. Jednoduše sleduji, co se mi zjevilo. Obávám se, že pokud neposlechnu svého Pána, odplatu za úžasný den. “
* 10:15 Slovo„ Korán “je v Koránu zmíněno 58krát, ale protože tento verš odkazuje na„ jiný Korán “ „Je třeba to vyloučit;„ Tento Korán “je v Koránu zmíněn 57krát, 19×3.
Súra 77 – Odesláno (Al-Mursalaat) المرسلات
50. Který hadís, kromě toho toto prosazují?
Sekty jsou v pravém islámu odsouzeny, ale šíia a sunnité a další sekty to vážně poškodili tím, že podporovali ostatní doslechy a přehlíželi jediný Korán: závěrečný zákon lidstva .