Nejlepší odpověď
Ano. Nakonec, s dostatkem času a vytrvalosti, pravda vyjde najevo. Mít lidi, kteří věří pravdě, je úplně jiná věc. Někteří z nás si tak zvykli naslouchat lžím, že věříme, že z nějakého zvláštního důvodu máme tendenci věřit lžím, dokud nezapomeneme, že osoba, která jim to řekla, je ve skutečnosti známý lhář.
Zde je příklad doby, kdy pravda konečně vyšla najevo a pro ty, kteří věřili v lži celý svůj život, to bylo šokující. Matka mého manžela neustále lhala z různých důvodů, ale hlavně proto, aby si našla cestu a aby vypadala jako bezúhonná v jakékoli situaci. Lhala tak dobře, že většina lidí nikdy neznala rozdíl. Ani já jsem ten rozdíl neznal, dokud jsem neměl děti a začal si všímat různých věcí, které by měla dělat, aby dosáhla toho, co chtěla, zejména pokud jde o děti.
Můj syn sestoupil s diabetem I. typu když mu bylo 10. Byl na přísném režimu omezování množství sacharidů, které každý den požíval, pomocí stanoveného vzorce pro zjišťování, kolik z každého druhu jídla jsme měli s každým jídlem, které mohl mít. Poté jsme museli každý druh jídla zvážit na gramové stupnici, abychom se ujistili, že je pokryto množství inzulínu, které užíval před tímto jídlem. To se rovnalo přesně gramům bílkovin, tuků a sacharidů, které měl povoleno pro každé jídlo nebo svačinu. Nebylo to jen jíst jídlo, byla to věda.
Většinou se mu dobře dařilo, kromě případů, kdy šel sám k babičce. Přišel domů před večeří a jeho hladina glukózy v krvi by byla vysoká. Zavolal jsem tedy babičce a zeptal se jí, co musel odpoledne jíst v jejím domě. Pokaždé, když jsem se zeptal, protože jsem věděl, že mu dala bonbóny, koláče, sušenky, zmrzlinu – ať chtěl, co měla po ruce – lhala mi. Věděl jsem to, ona věděla, že jsem to věděl já, a také můj syn. Ale pokračovalo to celé jeho dětství, dokud konečně sám nezjistil, jaký je výsledek konzumace všeho toho cukru, který dělá s ním a jeho tělem. Ale babička, podle jejího zvyku, by mi řekla něco jako – měl s ní jen trochu kávy a měl v sobě mléko a to muselo být to, co mu zvýšilo hladinu cukru v krvi. Ne, babičko, vím, co jsi udělal – a ona by ještě lhala – z čeho se mi vařila krev. Tady bylo její první vnouče, to, které údajně ze všech čtyř milovala ze všeho nejvíc, a krmila ho tolik z toho, co by ho mohlo a pravděpodobně zabilo, kdyby to pokračovalo, jako tomu bylo u jejího domu. Pokusila se to zakrýt, jako by se to nedělo, jako by mu to neubližovalo. Nemáte tušení, kolikrát jsem chtěl jít do jejího domu a dát jí peklo. Ale držel jsem se co nejvíce v klidu. Začal jsem omezovat počet a délku jeho návštěv u babičky – přímo na ulici.
Když přišla moje dcera, pokračovala ve své šarádě jako obvykle. Věděl jsem, že vždy něco chystala, ale neřekl jsem nic, dokud konečně nenastal den, že už toho mám dost. Zeptala se, jestli moje dcera může přenocovat ve svém domě se svými dvěma mužskými bratranci a spát s nimi ve stejné ložnici. To bylo v mé mysli velké NE, tak jsem jí řekl, že moje dcera nebude trávit noc. Také jsem jí řekl, aby to nemluvila s mojí dcerou, protože jsem věděla, že kdyby ano, moje dcera by měla syčivý záchvat a prosila a prosila, dokud bych neřekl ano.
Všichni odešli na nákup a jedl večeři. Když se vrátili, bylo venku léto a stále světlo. Když jsem je viděl přicházet na příjezdovou cestu, vyšel jsem ven. VĚDĚL jsem, že bude problém a že moje dcera mě stejně bude prosit, abych přespala. A přesně to se stalo. Ale byl jsem na to připraven a velmi ostře se zeptal své dcery: „Kdo tě požádal, abys přenocoval?“ Její odpověď – „Babička ano.“ Dítě nemělo dost času na to, aby si vymyslelo vlastní lež, zeptal jsem se jí takovým způsobem, že by jí to nenapadlo – a věděl jsem, že to musím udělat, nebo bude točit vlastní příběhy, aby ochránila její babička. Hned babička vystoupila z auta, kde čekala, a než mohla znovu začít lhát, zeptal jsem se jí, PROČ pozvala moji dceru na noc, když jsem jí už řekl, že odpověď je ne. Koktala a koktala a nakonec mi řekla, že ji nepozvala, že ji pozvali chlapci – její bratranci. Věděl jsem, že to je lež, a řekl jsem jí to, a pak se na mé příjezdové cestě před Bohem a všemi vypuklo peklo. A bylo mi to jedno. Bylo mi na smrt z té ženy, která mě a všechny ostatní využívala a týrala, aby si dokázala poradit jako celý život. Poté se mnou už příliš dlouho nemluvila. Bylo mi to jedno.
O pět let později, když se připravovala na operaci rakoviny žaludku, mi jednou v noci zavolala pozdě, když jsem už byl v posteli a řekl mi, že jí je líto, POKUD mi ublížila. A já, protože jsem jí vůbec nebyl jako, jsem jí řekl, aby si s tím nedělala starosti. To, co jsem zde opravdu chtěl říct, bylo, že o tom vůbec NENÍ IF, že mi ublížila a ublížila mi svými lžemi a pokusy ovládat a manipulovat tak dlouho, jak jsem ji znal. Ale nechal jsem to, protože jsem věděl, že dříve nebo později se k tomu vrátí. A byla.
Rychle vpřed asi 20 let. Po několika letech, kdy jsme všichni přemýšleli, co s ní je, je babičce konečně diagnostikována Alzheimerova choroba. Jak si to začalo vybírat daň na ní i na nás ostatních, prošla různými fázemi. Jedna z těchto fází spočívala v tom, že jsem svému synovi a jeho manželce řekl, že jsem na ni zlý. Nebyl. Můj syn a snacha se o ni teď starali, protože nám vždy říkala, že všechno, co vlastní, nechává na osobu, která se o ni starala, když byla stará a nemocná – a ona si ho vybrala a jeho žena. To se mnou bylo v pořádku, protože jsem věděl, že té ženě zbývá nulová trpělivost. vůbec nic.
Šel bych navštívit svého syna a jeho rodinu do jejího domu, protože tam už všichni do té doby žili společně, aby se o ni mohli starat. Řekla mému synovi věci, které jsem jí údajně řekl nebo udělal, když jsem tam byl, které se ani zdaleka nestaly pravdou. Do té doby jsem jí řekl co nejméně, protože to způsobilo další problémy, jen když a kdy. Stále měla dost mysli na to, aby se pokusila přimět mého syna a jeho rodinu, aby věřili, že jsem na ni byl zlý a nenávistný, kdykoli jsem je tam navštívil. S jistotou mi dali vědět, že nemám být „zlý k babičce“, když jim řekla, že jsem. Takže jsem do značné míry zůstal stranou a svého syna a jeho rodinu jsem viděl, až když přišli k mému domu. Někdy ji dokonce přivezli, což nebyla vůbec žádná zábava. Dokonce i moje psy se jí nelíbily a vždy důvěřuji úsudkům svých psů, než důvěřuji názorům lidí na někoho jiného. Psi to prostě vědí.
Několik let po jejím průměrném stádiu začala všechny své lži zmást a už je nemohla držet všechny rovné. A tím myslím, že se vlastně začala vracet k pravdě o čemkoli, o čem mluvila. Opravdu mi udělalo dobře, když jsem věděl, že konečně, konečně, byla konečně pravda o ní a PRAVDĚ o tom, co se stalo. Její dva synové si právě teď uvědomovali, že jejich matka byla a byla lhářem už léta. Její nejstarší syn jednoho dne prohlásil, že telefonují s jeho bratrem: „Nemůžu uvěřit, že by mi moje matka takhle lhala!“
A tak to pokračovalo – vyšlo více pravd, které nahradily tolik lží, že ona synové to sotva zvládli. Pokaždé zjistili, že XYZ se nikdy nestalo a pan So and So nikdy neřekl to či ono jí nebo o ní a že nikdy neudělala to, co jim řekla, že udělala – nebo neudělala -, byli i nadále ohromeni . Jejich matka byla pro ně anděl – znamenitá křesťanská žena, která nikdy nezmeškala čas, kdy byly dveře kostela otevřené, aby šly dovnitř a dělat to, co měla dělat. Skvělá žena, která vždy dělala pro ostatní, a držela si notebook se vším, co bylo napsáno, včetně dolarových částek – její odhad, kolik by ji mohlo stát, aby udělala, co udělala, a co ten druhý udělal nebo pro ni, s odhadovanými a zahrnutými částkami dolaru. NEBOLI JSEM VÁS. Viděl jsem to. Četl jsem to. Byl jsem zděšen sám sebou. Ach ano, tak fungovala, ta žena, která byla tak „dobrým, čestným, křesťanským člověkem“, žena, která si nemyslela, že by lhala o tom, co dala svému diabetickému synovi typu I k jídlu, když místo toho šel do jejího domu být hrdý na to, že se ujistil, že nebude jíst to, co by neměl. Žena, která předstírala, že je můj nový nejlepší přítel, když jsem si vzal jejího nejmladšího syna, dokud jsem nezjistil, že mi v zádech zkroutil velmi rezavý nůž. Tady byla v celé své slávě a konečně odhalila své mnoho lží – Alzheimerovou chorobou. Nešťastné pro ni, velká úleva pro mě – konečně. Ne že bych někdy chtěl, aby měla tu hroznou nemoc, ale kvůli jejím lžím, které byly nakonec odhaleny, to byla opravdu obrovská úleva, že moje vlastní rodina a její syn, můj manžel, konečně pochopili všechno to peklo, které dala skrz mě, zatímco se snažila ze všech sil, aby mě vypadalo jako kal, zatímco ona se stále jevila jako anděl. Ano. Udělala. Ale naštěstí mě pravda osvobodila a všechny lži, nebo většina z nich, vyšly najevo a já jsem byl konečně vykoupen. A nakonec jsem syna dostal od ženy, která se mě při mnoha příležitostech pokoušela přemluvit, abych ho nechal žít s ní poté, co zemřel její první manžel, aby nebyla sama. Díky bohu, že jsem měl víc než dost rozumu, abych jí to krádeže odepřel.
Jednoho dne, ke konci nemoci, měla doma v kuchyni mrtvici, když stála u umyvadla. Neplakala bolestí, jen sklouzla na podlahu, její „světla zhasla“ a můj syn ji nemohl přimět, aby se probudila. Zavolali nám tedy a zavolali lidi EMS, aby přišli. Než se tam sanitka dostala, trochu se probudila, ale už nemohla mluvit a nemohla pohnout jednou stranou těla. Zeptali se jí na otázky, ale její prázdný pohled jim řekl objemy, které její nehybné rty už nedokázaly říci. Když ji dostali na pohotovost, personálu bylo řečeno, že měla pozdní fázi Alzheimerovy choroby a že jí bylo 86 let. Po konzultacích se zdravotnickým personálem a její rodinou bylo rozhodnuto, že pokusy zachránit ji před mrtvicí nebudou úspěšné a že by to jen oddálilo nevyhnutelné. Chvíli ji drželi na jednotce intenzivní péče v ER, a když se začala svíjet bolestí po mrtvici v hlavě a krvácení, které to způsobilo, začali jí dávat morfin. Nejprve můj syn, její nejstarší a nejoblíbenější vnuk, nechtěl, aby ji touto cestou pustili. Jakmile si však uvědomil, že její záchrana před mozkovou příhodou by všechno ještě zhoršila, protože už nebude schopna chodit ani mluvit, pochopil a umožnil zdravotnickému personálu pokračovat v morfiu. Věděl jsem, že morfin bude první věc, která ji zabije, ne samotná mrtvice a ne Alzheimerova choroba. Myslím, že můj syn na tuto část zapomíná, protože teď nevěří, že jí byl podáván morfin v ER, nebo později doma s hospicovou sestrou. Ale byla a udělala to, co měla – zastavit bolest hlavy. V pravý čas ji to zabilo, protože mrtvice nebo Alzheimerova choroba by to udělaly, až později.
Nechali ji přivést domů sanitkou, když si uvědomili, že se jí tentokrát nedaří, takže se mohl klidně zemřít doma. A tak to udělala jen asi za den poté, co ji přivezli domů. Morfin a cévní mozková příhoda si ji vybírají a pak byla pryč.
Nemohu říci, že jsem byl rád, že ji vidím pryč, a nemohu říci, že jsem nebyl. Ale nakonec jsem byl konečně osvobozen od břemene boje za lásku a úctu mého syna k ženě, která ho měla milovat nejvíc a také nás ostatní. To, co opravdu udělala, bylo vrazit klín mezi nás všechny; s jejími lžemi, s jejími pokusy ovládnout nás, s její manipulační taktikou, s jejími improvizovanými slzami, s jejími triky „ubohá mě“ a „proč se ke mně tak chováš po tom všem, co jsem pro tebe udělal“ kecy. Bylo to pro nedostatek lepšího slova vyčerpávající. Všechno to bylo – po 44 let – neuvěřitelně vyčerpávající, rozčilující, rozzuřené a zbytečné. Miloval jsem ji, než jsem se oženil s jejím synem, a nemohl jsem se dočkat, až jí budu moci říkat máma, stejně jako on. Měl jsem vědět lépe. Když jsem se jí konečně zeptal, jak chce, abych jí říkal, její odpověď byla tato: „No, myslím, že nikdo, kdo není mým dítětem, by mě nikdy neměl nazývat matkou nebo matkou nebo matkou, protože rozhodně nejsem tvá matka. Můžete mi tedy říkat křestním jménem nebo mi můžete říkat paní Kxxxx. “ A bylo to tak – měl jsem to vědět. Ale dal jsem jí šanci a vsadil jsem na to, že je matkou, kterou jsem nikdy neměl, ale vždy jsem ji chtěl. No, ona tím člověkem vůbec nebyla. Jsem rád, že jsem o tom všem nakonec zjistil pravdu, než nás tu nechala škrábat si hlavu a přemýšlela, o čem to sakra bylo. Nyní víme.
Záleží na tom stále? Máš sakra pravdu, že ano. Pravděpodobně to vůbec nezáleží na jejích dvou synech, ale ano, na mně to určitě záleží. Žil jsem dost dlouho na to, abych viděl, jak pravda konečně vyšla najevo, aniž bych musel být tím, kdo se bude i nadále pokoušet přesvědčit ostatní, že je ve skutečnosti lhářkou toho nejhoršího druhu. Ve své zapomnění řekla pravdu sama. Přinejmenším za to děkuji Bohu. Vždy věděl pravdu. A vždy bude. Nezapomeňte na tuto skutečnost.
Odpovědět
Nechte to takhle neříkat.
Nemám problém s vypravěči „bílé“ lži“. Ale lži mají ve zvyku být nakonec odhaleny nejneočekávanějšími způsoby.
Materiální lži budou pravděpodobně zjištěny, protože … jsou materiální a někomu na nich záleží.
Bílá lži, OTOH, i když to má dobrý úmysl, vás odhalí jako někoho, kdo si myslel něco jiného, než co řekl, že udělal, kdyby se to dozvěděl. To by mohlo nakonec někomu ublížit víc, než by to jen položilo.
Takže se to snažím sledovat i při malých lžích pro pohodlí nebo užitek někoho jiného.
Téměř vždy se snažím najít čas na přátelský způsob, jak někomu něco říct raději by je neslyšeli, než jim lhát.
Řeknu vám příklad …. lol … věděli jste, že to přijde.
Byl jsem tlustý jako dítě. Můžu se občas pustit, ale ne jako tehdy.
Ve výsledku mám to, co bývalý bláznivý Roger označoval jako „nějaký skin“. Nezastavilo to Rogera.
A v průběhu let to, o čem jsem si myslel, že bude absolutním porušovatelem gayů, nebylo problémem. Komentář, který jsem o Redditu viděl, ukazuje, že to celkově nikoho neobtěžuje. A to byla moje úžasná zkušenost. Bez ohledu na to mě to ale i tak přivádí k šílenství.
Zadejte Bena, mého bývalého FWB z doby před pár lety. Jsme stále přátelé. Pro Bena udělám hodně, pokud se zeptá, a dokázal, že pro mě bude. Výrazně jsme snížili B, ale ne F, což je velmi těžká věc.
Ben byl teď v životě příliš tlustý. Řekl, že má online obrázek a já ho mohl prohledat, ale bylo to tlustší, než je teď. IMHO je skvěle vypadající velmi malý chlap. Kdybych ho mohl přesvědčit, aby opustil svět FWB, chytil bych ho do srdce. Ale to by nemělo být.
Také má „trochu kůže“. Ale jak to na sobě ošklivím, tak ho na něm úplně nevidím … dokud se nedostane dovnitř před zrcadlem a vytáhne ho nahoru, aby viděl, jak vypadá bez něj. Takto jsem si myslel, že je na to citlivý.
Abych vám ukázal, jak se s ním moje dohoda, tak neochotně jako já, chci smířit, přijímám jeho přání zůstat FWB. Myslí si, „jsem si jistý, že na něj každou sekundu tlačím. Ale.
Jeho staré obrázky aplikací ho už unavily. Řekl jsem mu, že si vezmu nějaké nové. Ty, které nevložíš dopředu. Vypadal skepticky. Dříve jsem trochu fotil a také jsem narazil na situaci v baru, který mi jednou řekl, co mám dělat. K tomu se dostanu později.
Řekl jsem Benovi, abych si vzal obrázek, a ty se rozhodneš, jestli chceš udělat víc. Otevřel jsem okno pro plné sluneční světlo. Řekl jsem mu, aby něco otočil..I tak trochu částečně skryl velmi mírně ochablou část.
Modlil jsem mu bluetooth obrázek.
Díval se na mě, jako bych byl magický. Pojďme udělat ještě něco.
Měl jsem asi 10. V každém zatraceném jednom z nich tam bylo jen to, co vidím, když se na něj podívám. Roztomilé malé tělo, ale se správným svalstvem (alespoň na můj vkus) a …. bez kůže navíc.
Teď by nebylo lží říci Benovi, že většinou nikdo nedá hovno o kůži. Ale to jsem v té době nezískal. Mohl jsem mu to říct. Byla by to bílá lež.
ale místo toho jsem udělal hlavní věc a měl docela dobrý nápad, jak by to bylo všichni vyšli. Dostal jsem pro něj stejnou zprávu a udělal jsem to s kamerou. A všichni víme, že nelžou.
Není nutné říkat, že další přípojku jsme udělali (každý týden několik dní ), on byl ping k smrti od grindr a rvačky. Což mě pekelně žárlil, ale hej.
To bylo před více než dvěma lety. Poté, co jsem hodil jednotku Josha do sračky, do které patří, jsme se s Benem několikrát dali dohromady. Řekl, že těsně předtím, než jsem šel na výlet do Vegas, na kterém jsem, měli bychom si pořídit fotky, až se vrátím. LOL.
Hobag.
Barový incident, který přinutil mě říct Benovi, aby udělal fotky, bylo toto. Navštěvoval jsem místo zvané Boom, když jsem žil ve Fort Lauderdale. Měli relativně nového barmana, zamlžili jeho jméno, ale byl roztomilý jako čert. Ale trochu zavalitý Nosil to velmi velmi dobře, ale zjevně z toho nebyl spokojený.
V jednom okamžiku se majitel baru rozhodl natočit propagační video pro bar. Všichni barmani v něm museli být. Ten chlap byl bez sebe. NE chcete udělat video.
O týden později jsem šel do jeho baru. Byl celý nadšený a bylo to o videu, které bylo natočeno. Řekl mi, že když kameraman začal, ujistil ho že by se mu výsledky líbily. Je to proto, že kameraman věděl, co já, a připomněla mi tato událost. Fotoaparát, i když je standardem každého, kdo nelže, může trochu pokazit.
Ve skutečnosti se ten chlap neměl čeho bát, i když kameru provozovala opice. Snažil jsem se mu to říct, ale neposlouchal by. Ani já bych neměl. A tyto věci znám.
Ale klam je každopádně velmi ošidná věc. Může to vyhodit do povětří nebo vás rozesmát způsobem, který nedokážete předvídat. I když to může být dobré, obvykle to není obvyklé.
Jako každá událost (řekněme vražda), lhaní zanechává fyzické stopy. Nemohou se „vrátit zpět. Leželi tam a čekali, jestli se o někoho nebude starat. Někdy to nikdo neudělá. Zajímají se o další vazby, které se objevují. Ale to, co nedělají, je odejít.
Ležíte na své vlastní riziko.