Nejlepší odpověď
Dobrá otázka, která ukazuje, proč použití čárek před spojkami může být matoucí. „While“ je nejednoznačné slovo; může to znamenat „současně“ nebo to může znamenat „na druhou stranu“. Takže věta: „John seděl na židli, když jsem jel na kole“, by mohl znamenat (1) „John seděl na židli, kdykoli jsem jel na kole“ nebo (2) John seděl na židli, ale já jezdil na mém kole “. Použití čárky před „while“ by vynutilo druhý význam. Jinými slovy, vynechání čárky dělá „při jízdě na kole“ podřízenou klauzuli času (přesněji sekvence). Vložením čárky se tato klauzule stává kontrastní souřadnicí.
Na klauzule lze také pohlížet jako na omezující (také nazývané „omezující“) a „neomezující“ (nebo neomezující). Porovnejte použití slova „kdo“ v těchto případech: (3) Policie zatkla chlapce, kteří ukradli tofy; a (4) Policie zatkla chlapce, kteří ukradli tofy. V bodě 3 je podřízená věta povinna určit, kteří chlapci byli zatčeni. Ve 4 je podřízená věta pouze doplňující informací o chlapcích a není nutné vyjasnit, kteří chlapci byli zatčeni. Ve 3 a 4 však slovo „kdo“ zůstává podřadicí spojkou, zatímco v 1 a 2 „zatímco“ mění slovní třídu.
Odpověď
Toto je jedno z těch míst, kde je těžké být normativní. Věta bude v každém případě v pořádku.
Čárka rozhodně není nutná. Pokud si vygooglujete „fičali, zatímco Řím hořel,“ nenaleznete žádné čárky.
Předpokládám, že čárku opravdu nechcete. Ale řekněte větu nahlas a zjistěte, zda se po „housle“ pozastavíte. Obecně nesnáším tento způsob naslouchání čárkami. Ale v tomto případě se nás ptáte, jak přerušovat větu; jak to interpunkujeme, záleží na tom, co máte na mysli; a co máte na mysli, lze zjistit podle toho, jak řeknete větu.
Pokud se nezastavíte, pravděpodobně tím jen myslíte, že si pohrávala, zatímco to hořelo. Pokud se pozastavíte, pravděpodobně tím myslíte, že si pohrávala. A pak, jakousi dodatečnou myšlenkou, přidáte k té dokončené myšlence. Možná má smysl něco podobného: „Pohrávala si. Oh, a, uh, udělala to, zatímco orchestrová jáma hořela. „V takovém případě chcete čárku.
Pro další příklad zvažte větu:“ Nelíbí se mi to. “ žádná pauza a žádná čárka. Zní to jako Shakespeare. Aby to místo toho znělo jako Wayneův svět, přidejte pauzu: „Líbí se mi to … NE!“
Takže máte na výběr:
Shakespeare: „Líbí se mi tohle ne. “
Groteska na střední škole:„ To se mi líbí, ne. “
Pokud chcete pauzu, pokud byste mohli použít elipsu,“ pohrávala si … zatímco jáma hořela, „pak použijte čárku. Jinak“ t.