Nejlepší odpověď
Většina relačních databázových serverů používá programovací jazyk známý jako Structured Query Language (SQL). SQL je programovací jazyk orientovaný na množiny, který je navržen tak, aby lidem umožňoval dotazovat se a aktualizovat informační tabulky.
Všechny informace jsou uloženy v tabulkách. Tabulka je rozdělena na řádky a sloupce. (Teoretici SQL označují sloupce jako „atributy“ a řádky jako „n-tice“, ale budeme používat známější výrazy „sloupce“ a „řádky“. Každá databáze obsahuje 0 nebo více tabulek. Většina databází obsahuje mnoho tabulek. Příklad níže je uvedena tabulka.
Tato tabulka obsahuje 3 řádky dat. (Horní „řádek“, který obsahuje štítky „ID“, „JMÉNO“ a „ADRESA“ se zde zobrazují pro pohodlí čtenáře. Aktuální tabulka v databázi takový řádek nemá.) Tabulka obsahuje 3 sloupce (ID, JMÉNO a ADRESA) .
SQL poskytuje příkazy k vytváření tabulek, vkládání řádků do tabulek, aktualizaci dat v tabulkách, mazání řádků z tabulek a dotazování na řádky v tabulkách.
Tabulky v SQL, na rozdíl od polí v programovacích jazycích jako C nejsou homogenní. V SQL může mít jeden sloupec jeden datový typ (například INTEGER), zatímco sousední sloupec může mít velmi odlišný datový typ (například CHAR (20), což znamená pole 20 znaků).
Tabulka může mít var počet řádků. Řádky lze vkládat a mazat kdykoli; pro maximální počet řádků nemusíte předem přidělit prostor. (Všechny databázové servery mají určitý maximální počet řádků, se kterými mohou manipulovat. Například většina databázových serverů, které běží na 32bitových operačních systémech, má limit přibližně dvou miliard řádků. Ve většině aplikací je maximum mnohem větší než vy pravděpodobně potřebovat.)
Každý řádek („záznam“) musí mít alespoň jednu hodnotu nebo kombinaci hodnot, která je jedinečná. Pokud máme u stolu dva skladatele jménem David Jones a potřebujeme aktualizovat adresu pouze jednoho z nich, pak je potřebujeme nějakým způsobem je od sebe oddělit. V některých případech můžete najít kombinaci sloupců, která je jedinečná, i když nemůžete najít žádný jednotlivý sloupec, který obsahuje jedinečné hodnoty. Pokud například sloupec s názvem nestačí, možná bude kombinace jména a adresy být jedinečný. Nicméně, aniž byste předem věděli všechna data, je obtížné absolutně zaručit, že každá hodnota bude jedinečná. Většina návrhářů databází přidá sloupec „navíc“, který nemá žádný jiný účel než jednoznačně a snadno identifikovat každý záznam. Například v naší tabulce výše jsou identifikační čísla jedinečná. Jak jste si mohli všimnout, když se pokusíme záznam skutečně aktualizovat nebo smazat, identifikujeme jej podle jeho jedinečného ID (např. „… WHERE id = 1“) namísto použití jiné hodnoty, například názvu, nemusí být jedinečná.
Zdroj: Informační centrum IBM solidDB 6.3 a IBM solidDB Universal Cache 6.3